V Americe je na burze víc ETF než samotných akcií. Co to znamená pro investory? Je to skvělá příležitost, nebo past, do které je snadné spadnout? V dnešním investičním týdeníku se podíváme, jak rostoucí nabídka ETF hýbe trhy a co se stane, když prošvihnete 10 nejlepších dnů na burze.
Investiční týdeník #78
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Fed snížil sazby, akcie i měny ale posilují
Minulý týden zasedal Fed a rozhodl se snížit úrokové sazby.
Někteří investoři čekali, že to akciím uškodí, ale opak byl pravdou – americký index S&P 500 posílil o více než jeden procentní bod a od začátku roku už si připsal zhruba 13,5 %. Evropské akcie zatím rostou o 8,5 %, Čína dokonce o 22 % (počítáno v eurech).
Největší překvapení ale přichází z Řecka, Koreje a Vietnamu, které patří mezi letošní lídry podle dat z JustETF. Daří se také měnám: česká koruna začínala rok na 24 za dolar a dnes se obchoduje kolem 20,7. Euro na začátku roku stálo stejně jako dolar, teď za něj dostanete už jen 85 eurocentů.
To všechno připomíná, že měnové riziko není radno podceňovat. Pokud vás zajímá víc, poslechněte si rozhovor Rozbitého prasátka s Martinem Luňáčkem, kde padla i otázka, zda má smysl ho řešit u dlouhodobých investorů.
ETF fondy mění svět investování
ETF fondy dnes skutečně zaplavují svět a jejich popularita dál roste. Jak upozorňuje Lukáš Voželník, na Wall Street už je dokonce více burzovně obchodovatelných fondů než samotných akcií. Graf od roku 2010 jasně ukazuje strmý růst, který přináší investorům nebývalé možnosti.
Jenže právě s tím přichází i problém paralýzy z výběru: čím víc fondů je na trhu, tím těžší je vybrat, kam investovat. Pro představu: kdybychom chtěli z 500 firem vybrat vždy jen tři a poskládat tak teoretické portfolio, vzniklo by téměř 21 milionů kombinací! Není divu, že to může být matoucí.
Zajímavá novinka míří i do Evropy, kde Dimensional Fund Advisors spouští své dva vlajkové ETF – Global Core Equity UCITS a Global Targeted Value UCITS. Dimensional se odlišuje od tradičních indexových providerů tím, že nabízí tzv. smart beta strategie. Místo prostého kopírování indexu se zaměřují na hodnotové investování a ziskovost firem. Jako jedni z prvních přišli i s fondy se zaměřením na small cap indexy. Rozbité prasátko má radost! Jednak proto, že má blízko k faktorovému investování, a jednak proto, že Dimensional není svázaný metodikami S&P 500 nebo MSCI. Mohou si dovolit reagovat na nedostatky indexového investování, například na to, že firmy se často dostávají do indexu ve chvíli, kdy už je opravdu „pozdě“ a ceny jsou vyhnané nahoru.
Na druhou stranu je nutné říct, že Dimensional za posledních 10–15 let zaostával za svými benchmarky – u MSCI All World třeba o půl procentního bodu ročně, což už je citelný rozdíl. V podcastu Rational Reminder to dobře vysvětluje Gerald O’Reilly: samotná nákladovost fondu není to, co rozhoduje o výkonnosti. Hraje v tom roli řada faktorů – od volby indexu až po práci s půjčováním podkladových aktiv. ETF totiž mohou půjčovat část svých akcií dalším hráčům na trhu a získávat tak dodatečné výnosy, což jim pomáhá držet se blíže zvolenému indexu. To je detail, který ukazuje, jak hluboce Dimensional přemýšlí o konstrukci fondů.
A nakonec tu máme i kroky gigantů. BlackRock nedávno přešel u několika fondů z optimalizačního přístupu („sampling“) na plnou fyzickou replikaci indexu. To znamená, že nově vlastní skutečně všechna aktiva obsažená v indexu, nikoliv jen část vybranou tak, aby vývoj indexu připomínala. Motivace je dvojí: chtějí se víc přiblížit podkladovým indexům, ale zároveň musí splnit i regulační pravidlo 5/10/40 pro UCITS – tedy že žádná jedna akcie nesmí tvořit více než 10 % portfolia, pokud čtyři největší pozice dohromady nepřekročí 40 %. Bylo by hezké, kdyby podobná transparentní pravidla jednou platila i pro české penzijní fondy.
ETF ničí trhy
Aleš Hradil ve svém příspěvku ETF ničí trhy připomíná březen 2020, kdy během covidové paniky přestaly banky provádět arbitráže u dluhopisových ETF a jejich cena spadla až o 15 % pod hodnotu držených dluhopisů.
Podle něj to ukazuje slabinu celého systému, který v krizích drží nad vodou centrální banky. Realita je ale trochu jiná. Není běžné, aby emitent ETF byl zároveň hlavním „arbitrem“ (AP), takže o střetu zájmů moc mluvit nejde.
A co je důležitější – ETF fondy tenkrát neukazovaly špatnou cenu, ale jako jediné reflektovaly realitu: dluhopisy se skoro neobchodovaly, takže nikdo nevěděl, kolik skutečně stojí.
Fed proto nezachraňoval ETF, ale celý dluhopisový trh, a objem 13 miliard dolarů byl proti tehdejším obřím nákupům spíš kapka v moři. Možnost obchodovat ETF i v takové chvíli je spíš jejich výhoda – investoři mají aspoň nějaký ukazatel hodnoty.
Krátkodobé výkyvy zkrátka přijít mohou, ale tvrdit, že ETF jsou hrozbou pro systém, je přehnané. Levné, likvidní a jednoduché fondy zůstávají jedním z nejlepších nástrojů, které dnes investoři mají.
Je portfolio 60/40 univerzální recept pro každého?
Na webu AOL se objevila zajímavá analýza od Vanguardu, podle které by investoři měli na další dekádu zvažovat portfolio složené ze 70 % z dluhopisů a jen ze 30 % z akcií.
Akcie jsou podle nich momentálně drahé, ať už podle cyklicky očištěného P/E nebo jiných ukazatelů, které připomínají úrovně z dotcom bubliny nebo před covidem.
Čím vyšší valuace, tím nižší očekávaná výnosnost v příštích letech. Vanguard ve svém modelu počítá s tím, že americké akcie mohou v následující dekádě přinést 3,3 až 5,3 % ročně, zatímco americké státní dluhopisy 3,8 až 4,8 %.
Jinými slovy – jistější investice by mohla vydělávat skoro stejně jako ta rizikovější. To samozřejmě neznamená, že byste měli okamžitě přeskupit své portfolio na 70/30 ve prospěch dluhopisů. Je to však cenný wake-up call pro investory, kteří čekají, že výnosy z posledních patnácti let budou automaticky pokračovat.
Podobný příběh ostatně vidíme i na českém realitním trhu, kde metriky také ukazují spíš na dražší prostředí a tím pádem na nižší očekávané výnosy.
Morningstar si posvítil na to, jak by si vedlo klasické portfolio 60 % akcií a 40 % dluhopisů v USA za posledních 150 let.
Výsledek asi nikoho z nás nepřekvapí: dlouhodobě vydělávaly víc akcie. Zajímavé je ale to, co se dělo ve stresových scénářích. Když akcie spadly o 80 %, smíšené portfolio se díky dluhopisům propadlo „jen“ o 52 %.
To ale neznamená, že recept 60/40 musí sedět každému – poslední roky naopak pořádně zabolely držitele dluhopisů, protože úrokové sazby byly dlouho hodně nízko. Spíš je to další dílek do skládačky při stavbě portfolia. Hlavně pro ty, kdo si nemohou dovolit velké propady, třeba těsně před začátkem čerpání portfolia, dává smysl mít dluhopisovou složku.
Žít FIRE
Třetí ročník FIRE konference, pořádaný Hospodářskými novinami, se zaměřil na cestu k finanční nezávislosti od prvních investičních kroků až po předávání majetku další generaci. Vystoupili investiční experti i samotní rentiéři a nechybělo ani
Rozbité prasátko s vlastní přednáškou a panelovou diskuzí. Záznam celé akce si můžete zakoupit na webu HN nebo jej zdarma zhlédnout na Hero Hero Rozbitého prasátka.
Rozbité prasátko rádo sleduje příběhy lidí, kteří si razí vlastní cestu k FIRE. Jedním z nich je i Tomáš Popelka, kterého určitě stojí za to sledovat.
Tomáš investuje zhruba 4,5 roku a během té doby zažil pád bitcoinu, propad akcií v roce 2022, letošní oslabení dolaru i vysokou inflaci. Přesto jeho dosavadní CAGR v čistých korunách vychází na 6,98 %, zatímco anualizovaný růst cen na 6,2 %.
Není to žádná pohádka o rychlém zbohatnutí, ale reálná ukázka, že i v náročných letech se dá investováním držet krok s inflací a budovat cestu k finanční nezávislosti.
Trocha zavádějící statistiky. Investuji asi 4,5 roku. Za tu dobu byl pád BTC, 2022 pád akcií, letos oslabení dolaru jako prase a uplynulá značná inflace.
— Tomáš Popelka (@TomPopelka80) September 19, 2025
Můj dosavadní CAGR v čistých Kč je: 6,98%
Anualizovaný růst cen je: 6,2%@petr_zabza @rozbiteprasatko @CestoukFIRE
Rohlík na burze
Příspěvek Rozbitého prasátka ke kauze RSBC měl na poměry LinkedInu skoro virální dosah. Největší zájem ale vzbudila část o tom, že je vhodné se vyhnout dluhopisům „love brandů“.
Dluhopisy totiž nabízejí jen omezený výnos. Osm až devět procent ročně může znít lákavě, ale v posledních patnácti letech dokázaly i obyčejné indexové fondy vydělat více. A především, u dluhopisů vždy hrozí stoprocentní riziko ztráty celé investice. To je podle Rozbitého prasátka nepřijatelný poměr mezi rizikem a ziskem.
Příkladem je i Rohlík. Rozbité prasátko Rohlíku fandí a je jeho pravidelným zákazníkem. Koupi dluhopisů v plánu nemá, protože potenciální výnos je příliš malý a riziko ztráty celé investice příliš velké. Pokud by ale firma v roce 2027 opravdu vstoupila na burzu, to už je jiný příběh. Účast na růstu společnosti by v takovém případě smysl dávala. Do té doby je lepší se držet jednoduchých a dlouhodobě ověřených řešení, tedy hlavně akciových indexových fondů.
Nejlepší dny na burze nikdy neodhadnete
Larry Swedroe připomněl, že i small cap investice mají za sebou skvělé měsíce, kdy si některé tituly připsaly 20 až 30 %. Na závěr trefně dodal, že klíčem k dlouhodobému úspěchu je hlavně trpělivost a disciplína.
Na to navazuje i známá (ale rozporuplná) studie od Fidelity, která ukazuje, že pokud investor zmešká jen deset nejlepších dnů na trhu, jeho výnosy budou dramaticky nižší než u trhu jako celku. To je sice pravda, ale jde o zavádějící argument.
Jak píše Cliff Asness v Financial Analysts Journal, představa, že dokážete investovat v nejlepších dnech, je úplně mimo realitu. Stejně dobře by se totiž dalo tvrdit, že kdybychom vynechali deset nejhorších dnů, naše výnosy by byly ještě lepší. Jenže dobré i špatné dny se obvykle shlukují do stejných období, takže pokud se snažíte vyhnout propadům, s velkou pravděpodobností přijdete i o následné růsty. Pointa je jasná: nikdy nevíte, kdy ty nejlepší dny přijdou, a proto je lepší zůstat zainvestovaný pořád.
Od daňových žebříčků po španělské pláže
Visual Capitalist přinesl žebříček zemí podle výhodnosti daňového systému a Česká republika v něm skončila na osmém místě jako jedna z nejméně zdaněných zemí světa. Docela překvapivý výsledek, který ukazuje, že z pohledu investorů a podnikatelů na tom nejsme vůbec špatně.
A když už jsme u zajímavých čtení, Rozbité prasátko nemůže nezmínit Nassima Taleba. Autor bestselleru Fooled by Randomness otřese vašimi dosavadními představami o náhodě a riziku a nebere si servítky ani vůči nositelům Nobelovy ceny. V tomto článku se Taleb věnuje i geopolitice a ekonomickým ukazatelům a dává je do souvislosti se současným stavem světa. Není to lehké čtení, ale jeho pohled je originální a neotřelý.
Ale nabízí se i praktičtější témata. Hospodářské noviny nedávno přinesly článek o tom, co všechno obnáší koupě nemovitosti ve Španělsku. Rozbité prasátko si sice vilu u moře pořizovat nebude, ale je dobré vědět, že kromě vysokých cen je potřeba řešit jazykovou bariéru, složitou byrokracii i specifika, pokud chcete nemovitost pronajímat. Podobný pohled nabízí i Filip Molčan, který na svém Substacku píše o životě a druhém domově v Chorvatsku.
ETF rostou, Fed hýbe sazbami a Rohlík možná zamíří na burzu. A co vy? Láká vás víc vsadit na akcie, nebo byste raději pořídili vilu u moře? Podělte se o svůj názor v komentářích!
Pokračujte ve čtení!
