Česká republika vstoupila do Evropské unie už v roce 2004. Dodnes však není členem eurozóny. Proč tomu tak je? A jaké by byly dopady přijetí eura na naši ekonomiku i každodenní život? Odpovědi nabízí ekonom Jaroslav Borovička, jeden z nejuznávanějších českých ekonomů. Učí na New York University, která patří mezi padesát nejlepších univerzit na světě, a ve svých akademických pracích spolupracuje také s Larsem Peterem Hansenem, nositelem Nobelovy ceny za ekonomii.
Přijmout euro, nebo zůstat u české koruny?
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Proč se u nás stále neplatí eurem?
Podle Jaroslava Borovičky nejde jen o ekonomická kritéria. Česko sice může část podmínek pro přijetí eura splňovat, ale klíčová je otázka, zda je pro nás výhodnější zachovat si vlastní měnovou politiku. „Ekonomická čísla jsou jen částí rovnice. Je to i otázka toho, jestli si země chce ponechat vlastní měnovou politiku,“ vysvětluje Borovička. Právě nezávislá měnová politika podle něj umožňuje reagovat na krize flexibilněji než jednotná měna.
Výhody a nevýhody vlastní měny
Vlastní koruna dává menší ekonomice prostor přizpůsobit se výkyvům. Na druhou stranu přináší nejistotu v podobě kurzových změn. Zastánci eura argumentují stabilitou a snazším obchodem, odpůrci zase obavou ze ztráty nezávislosti.
Euro a každodenní život
Jednou z nejčastějších obav je, že zavedení eura povede ke zdražování. Slovensko ale ukazuje, že realita není tak jednoznačná. Podle Jaroslava Borovičky je navíc samotná debata o euru méně podstatná než naše zakotvení v Evropské unii: „Vstup ČR do eurozóny je z hlediska relativních nákladů a přínosů daleko méně důležitý než přítomnost Česka v Evropské unii.“
Budeme ručit za dluhy ostatních?
Velkou část debaty o euru tvoří i otázka společné fiskální politiky. Kritici často varují, že by přijetí eura znamenalo, že Česko bude muset platit za chyby jiných států, typicky za vysoké zadlužení jižní Evropy. Podle Jaroslava Borovičky je ale taková obava přehnaná: „Společná fiskální politika je spíš politický problém než ekonomická hrozba. Těžko čekat, že by Česko přímo financovalo dluhy Itálie,“. Dodává, že podstatnější než samotné sdílení rizika je to, jak dokáže eurozóna udržet důvěru investorů a jednotu mezi jednotlivými zeměmi.
Od eura k investičním modelům
V druhé polovině rozhovoru se debata odklání od měnové politiky k Borovičkově akademické práci. Tématem je oceňování aktiv a vývoj investičních modelů, které mají pomoci pochopit, jak se investoři rozhodují na trzích.
Podrobně se věnuje i takzvané faktorové zoo: množství různých ukazatelů, které mají vysvětlovat výnosy akcií. „Každý nový model nabízí zajímavý pohled, ale zároveň má svoje limity. To, co funguje na datech v jedné době, nemusí fungovat v jiné,“ upozorňuje Borovička.
Řeč přijde také na hypotézu efektivních trhů a její praktické dopady. Podle Borovičky sice trhy nikdy nejsou dokonale efektivní, ale představa, že by je bylo možné soustavně a jednoduše porážet, je iluze. Rozhovor tak ukazuje, jak se teorie potkává s praxí a jak se čeští ekonomové dokážou prosadit i na prestižních zahraničních univerzitách. Pro předplatitele je navíc k dispozici i bonusová část epizody na HeroHero.
Co v rozhovoru ještě zazní
- Proč se Dánsko a Švédsko obejdou bez eura a jejich ekonomiky přesto fungují,
- jaká rizika přináší společná fiskální politika,
- jak se čeští studenti mohou dostat na prestižní ekonomické školy v USA,
- jak vypadá portfolio českého ekonoma světové úrovně.
Celý rozhovor najdete zde.
Pokračujte ve čtení!
