Č
eský investiční trh dlouhodobě parazituje na nízké finanční gramotnosti a neznalosti drobných investorů. Prašivé dluhopisy, předražené produkty a mnohé zázračné investiční příběhy na hraně pyramidy tu nejsou žádnou výjimkou a pro čtenáře Rozbitého prasátka to asi nebude nic nového.
Skejwin a Filip Pertold přišli se studií, která toto téma hezky převádí do čísel. Ukazují, jak obrovský dopad mají vysoké poplatky u penzijních fondů.
To vše a ještě více najdete v novém Investičním týdeníku Rozbitého prasátka!
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Investiční týdeník #92
Co vám Investona neříká
Na Investonu nás upozornil jeden čtenář blogu Rozbité prasátko. Bohužel tentokrát nejde o pozitivní tip na investiční platformu.
Už první kontakt s webem totiž působí jako učebnicová ukázka investičního marketingu. „Mluvíme lidskou řečí“, „žádné skryté poplatky“, „upřímnost a férovost” a zmínka o licenci ČNB. Licence je samozřejmě důležitá! Jenže jakmile se z ní stane hlavní argument, proč platformě věřit, je potřeba zbystřit.
Samotná portfolia přitom na první pohled nevypadají úplně tragicky, problém začíná ve chvíli, kdy se zaměříme na poplatky a celkovou nákladovost.
Platforma si třeba hned po vložení peněz strhne 1 % z vkladu. Takže když pošlete 500 Kč, zmizí rovnou 5 Kč. To ještě jde, ale u větších částek už to začíná bolet. Pokud vložíte třeba 500 000 Kč, jste hned na startu o 5 000 Kč lehčí.
Navíc dá docela práci vůbec zjistit, co přesně produkt obsahuje a kolik vás bude ve výsledku stát. Celková nákladovost podle všeho vychází vyšší, než jak ji platforma prezentuje na webu.
Do hry totiž vstupují i poplatky uvnitř samotných fondů (až 0,85 % ročně). A protože součástí strategie je dokonce i nemovitostní fond přímo od téhle společnosti (!), finální nákladovost může být ještě vyšší.
A za takových podmínek se o transparentnosti mluví dost těžko. Ve výsledku to působí tak, že produkt je minimálně na hraně férové komunikace.
České penzijko nefunguje
Píše se rok 2050. Průměrný starobní důchod v Česku vystačí sotva na základní potraviny a nájem malé garsonky kdesi mimo krajská města. Na nic víc už nezbývá a vlastně se s tím tak trochu počítalo. Rozzuření důchodci spoléhající se na zajištění státem táhnou do ulic a politické strany se předhánějí se sliby, kdo otázku důchodů pro nejpočetnější volební skupinu vyřeší. Už je ale pozdě.
Lidé tráví v důchodu čím dál tím delší dobu. Počet produktivních lidí, kteří systém dotují, klesá. Stát má na výběr jen dvě parametrická řešení: zvýšit daně (resp. sociální pojištění), nebo seškrtat důchody.
Případně problém odsunout, protože naplno bouchne až „někdy potom“.
Vysvobozením z téhle demografické matematiky měl být 3. pilíř. Jenže ten v současné podobě selhává. A není to jen můj dojem, je to závěr tvrdých dat: nová studie Klienti penzijních fondů v pasti nízkých výnosů a vysokých poplatků od Lukáše Nádvorníka a Filipa Pertolda popisuje české penzijní fondy jako systém, který klienty drží v pasti nízkých výnosů a vysokých poplatků.
Výsledky jsou až absurdní: aby průměrný Čech dosáhl stejné důchodové renty jako Slovák v tamních indexových fondech, musí v průměru vkládat až 10× více. A ani „nejlepší“ část 3. pilíře to nezachraňuje – dynamické účastnické fondy za poslední dekádu zaostávaly za tržním výnosem o více než 5 % ročně, takže doručily méně než polovinu toho, co by na dlouhém horizontu mohly přinést nízkonákladové indexové fondy.
Největší problém jsou však náklady: podle studie mohou poplatky u dynamických fondů v horizontu 40 let připravit klienta až o polovinu budoucího majetku a v posledních deseti letech ukously z celkových výnosů zhruba 37 až 49 %.
Když si to přeložíme do lidštiny: stát vám sice přihodí příspěvek a uleví na daních, ale systém jako celek vám pak stejnou hodnotu (a často mnohem víc!) vezme na poplatcích a ztraceném složeném úročení. V době, kdy si retail investor může koupit globální ETF za náklady kolem desetinek procenta ročně, působí české penzijní fondy jako drahý relikt.
Rok 2050 se tím pádem neblíží jen jako strašák průběžného systému, ale i jako test toho, kdo se na důchod spoléhal na produkty s hezkou nálepkou „penze“ – a kdo se radši zajistil po vlastní ose.
Je teď vhodný čas na nákup nemovitosti?
V Česku se v posledních měsících hodně řeší investiční byty. Poptávka investorů je obrovská, jenže dostupnost bydlení se zároveň dál zhoršuje.
Přitom to není jen česká specialita: růst cen (a emoce kolem toho) řeší i USA a Ben Carlson to na LinkedIn trefně shrnul jednoduchým seznamem možností pro každého, kdo má pocit, že koupě domu je teď špatná investice.
Carlson v návazném článku zároveň ukazuje, že i když občas přijdou slabší roky, dlouhodobě realitní trh většinu času rostl (a z pohledu buy and hold investora to není žádná katastrofa, spíš realitní verze volatility na kapitálových trzích). Jinými slovy: není to o tom, jestli teď ceny zrovna vyskočí nebo spadnou, ale jestli nemovitost dává smysl ve vašem plánu a zvládnete ji bezpečně ufinancovat i v horších letech – úplně stejně jako u ETF platí, že nejlepší čas investovat je právě teď… pokud investujete chytře a s dlouhým horizontem.
Chcete vědět, co dalšího teď na trzích stojí za pozornost? V epizodě řešíme také faktorové strategie a jejich slabiny, zlatý příběh ČNB a epilog NFT bubliny.
Pokračujte ve čtení!
