ETF fondy jsou podle některých poradců novodobé tabákovky. Opravdu představují systémové riziko, nebo spíš zrcadlo trhu? V dnešním investičním týdeníku zjistíte, kdo může za českou inflaci, proč investoři často vydělají méně než samotné fondy a jakou roli hraje riziková přirážka u dluhopisů.
Investiční týdeník #79
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Český zázrak
Od začátku roku si vedou akciové trhy velmi slušně. iShares MSCI ACWI ETF v dolarovém vyjádření si připsal přibližně 17 %, zatímco S&P 500 „jen“ kolem 14 %. To je po dubnových poklesech a tehdejších prohlášeních Donalda Trumpa malý zázrak. Ještě větší překvapení ale přichází z domácí scény: pražský index PX v přepočtu na total return včetně dividend od začátku roku vzrostl o zhruba 40 %. To je na české poměry mimořádný výsledek a důvod, proč si tuzemští investoři mohou mnout ruce.
Jak moc obchodujete?
Na webu Morningstar vyšla aktualizovaná studie Mind the Gap 2025, která zkoumá, jak si vedou samotné fondy oproti skutečným výnosům investorů. Závěr je poměrně neúprosný: čím více investoři obchodují, tím méně vydělávají.
Zatímco samotné fondy za poslední dekádu dosáhly průměrného výnosu 8,2 % ročně, investoři byli v průměru o 1,2 % ročně pozadu. To se může zdát málo, ale na desetiletém horizontu to znamená ztrátu kolem 15 % oproti fondům! A nejde jen o pasivní indexové fondy – podobný trend se objevuje i u aktivně řízených strategií.
Morningstar upozorňuje, že důvody jsou různé: někdo fond využívá jako doplněk portfolia, jiný spekuluje, další řeší důchodové investice. Klíčové ale je, že peněžně vážený výnos (tedy to, kdy a kolik investoři do fondu posílají) má zásadní vliv na jejich skutečný investiční zážitek.
Kdo může za inflaci?
Blížící se volby opět otevírají otázku, kdo nese odpovědnost za vysokou inflaci posledních let. Seznam Zprávy přináší rozhovory s několika experty, kteří upozorňují na kombinaci více faktorů: přetrhané dodavatelské řetězce z doby covidu, masivní kvantitativní uvolňování v USA a Evropě, přebytečnou likviditu domácností, které během lockdownů neměly kde utrácet, a nakonec i válku na Ukrajině, která zasáhla ceny energií i potravin.
Separátně k tématu přispěl i Štěpán Drábek na LinkedInu, který tvrdí, že hlavní odpovědnost nese Česká národní banka, jejímž úkolem je před vysokou inflací chránit občany. Jak je vidno, ukázat na jediného viníka není jednoduché: inflace byla výsledkem souběhu globálních i lokálních šoků.
Hádky s poradci
Minulý týden jsme řešili v investičním týdeníku 78 post Aleše Hradila, který tvrdil, že dochází k rozkolu mezi hodnotou ETF a jejich podkladovými aktivy a mluvil o březnu 2020, kdy se propadly dluhopisové ETF více než samotné dluhopisy obchodované na primárním nebo sekundárním trhu. Podle něj ETF přináší celosystémový problém.
ETF jako zrcadlo krize
Ačkoliv se může zdát lákavé svalit vinu na ETF, realita března 2020 byla mnohem komplexnější. Problém nebyl v samotných fondech, ale v tom, jak funguje dluhopisový trh jako celek. Likvidita na OTC trzích s korporátními dluhopisy prakticky zamrzla, spready se roztáhly na historické úrovně a investoři hledali cestu, jak se zbavit rizikových aktiv.
ETF přitom paradoxně posloužily jako zrcadlo této reality: jejich cena klesala výrazněji než oficiálně počítané NAV, protože odrážela skutečnou možnost rychlého prodeje dluhopisů, nikoliv teoretické ocenění.
Nejen ETF, ale i fondy a deriváty
Tuto teorii potvrzuje i řada studií. Výzkum Financial Fragility in the COVID-19 Crisis ukazuje, že podobnými problémy trpěly i klasické otevřené podílové fondy – tedy produkty, které se obchodují jen jednou denně.
Když investoři panikaří, není rozdíl mezi ETF a tradičním fondem, obě struktury čelí masivním odlivům a tlaku na odprodej méně likvidních aktiv.
Ještě dál jde studie When Selling Becomes Viral, která dokumentuje, že odchylky od podkladových aktiv se objevily i u derivátů, například u credit default swaps. Pokud bychom tedy měli označit ETF za viníka, museli bychom stejně tvrdě soudit i CDS nebo otevřené fondy – a to už nedává smysl.
Jak si vedli autorizovaní účastníci
Zajímavé je i chování autorizovaných participantů, tedy institucí, které stojí za mechanismem tvorby a rušení ETF jednotek. Podle dat z Investment Company Institute jejich aktivita během covidu neklesla, ale naopak vzrostla.
To je v přímém rozporu s představou, že „APs zmizeli z trhu“ a ETF nechali napospas osudu. Stejně tak BIS ve své zprávě potvrzuje, že ETF spíše reflektovaly skutečný stav trhu, než aby ho deformovaly.
Ponaučení z krize
Výrok, že ETF jsou „celosystémovým rizikem“, je proto hodně přehnaný. Mnohem přesnější je tvrdit, že ETF během krize odhalily slabiny dluhopisového trhu: nízkou transparentnost, závislost na OTC obchodování a vysokou citlivost na náhlý výprodej.
Poučení z března 2020 není o tom, že by ETF fondy byly „zlé“. Ukázalo se spíš, že pozornost si zaslouží odolnost celého trhu s korporátními dluhopisy – ať už jde o likviditu, reporting nebo regulaci. ETF v té době fungovaly jako ukazatel, ne jako spouštěč problémů.
Na toto téma navazuje i profesor Valentin Haddad, jeden z autorů výzkumu o trzích během covidu, který byl hostem podcastu Rational Reminder. Haddad upozorňuje, že žádný trh není dokonalý – ať už jde o ETF, podílové fondy nebo akcie, všechny nástroje mají své limity a problémy. Kritický pohled na každý segment je proto důležitý, protože jen tak se systém může posouvat a zlepšovat.
Novinky Rozbitého prasátka
Na HeroHero najdete speciální obsah Rozbitého prasátka k toleranci rizika. Vyzkoušíte si hned několik známých metod: třeba Statmanův JIC dotazník, Grable-Lyttonovu metodu nebo přístup CFA k profilování rizika. Dozvíte se, proč tyto nástroje někdy selhávají, jak do hodnocení zapojit i další faktory (například lítost nebo přehnanou sebedůvěru) a hlavně, jak z výsledků vyvodit smysluplná doporučení pro své investiční portfolio.
Kromě toho vás chce Rozbité prasátko pozvat také na konferenci Money Maker, kde vystoupí na Investiční stage s workshopem o stavbě investičního portfolia a strategické alokaci do různých tříd aktiv. Také jsme pro vás připravili slevový kód „PRASATKO15“, se kterým získáte 15% slevu na vstupenku. A tím to nekončí! Už brzy se můžete těšit i na soutěž o byznys vstupenky!
Více informací najdete přímo na HeroHero.
Grossman–Stiglitz paradox
Na LinkedInu nedávno Andreas Steiner připomněl klasický článek Sanforda Grossmana a Josepha Stiglitze On the Impossibility of Informationally Efficient Markets z roku 1980.
Autoři v něm vysvětlují, proč je nemožné, aby trhy byly dokonale informačně efektivní. Pokud by ceny vždy plně odrážely všechny informace, nikdo by neměl motivaci ztrácet čas, peníze a energii na jejich získávání – a v důsledku by se trhy staly neefektivními.
Paradox tedy spočívá v tom, že určitá míra neefektivity je nezbytná, aby vůbec existoval prostor pro aktivní investory, kteří sbírají informace a svým chováním trhy posouvají k vyšší efektivitě.
Jinými slovy, zdravý mix aktivní a pasivní správy je přirozeným důsledkem reality, kde je informace vždy nějakým způsobem nákladná. Téma jsme na Rozbitém prasátku probírali už v kontextu aktivní vs. pasivní správy, a řešili jsme ho i s ekonomem Lubošem Pastorem, jehož jsme se mimo jiné ptali, zda se obává, že indexové investování může samo o sobě způsobit problémy na kapitálových trzích.
Odpověď je v duchu Grossmana a Stiglitze jasná: dokud informace něco stojí, vždy bude část investorů aktivně hledat výhodu a část spoléhat na pasivní strategie. A právě díky tomuto napětí může celý systém fungovat.
Penze ve Francii
Graf týdne od Stefana F. Schuberta ukazuje, jak velký podíl důchodu tvoří příjem oproti průměrné mzdě pracujících lidí v různých zemích.
Ve Francii je to šokující číslo: penzisté tam mají v průměru dokonce vyšší příjem než pracující populace. Itálie je na 93–94 %, Portugalsko na 91 %, Španělsko na 89 %.
Na druhé straně žebříčku stojí například USA (53 %), Nizozemsko (60 %) nebo Švédsko (67 %). Česká republika se pohybuje okolo 60–65 %, takže se řadí spíše mezi státy s nižší náhradovou mírou.
A to je důvod, proč by se Češi neměli spoléhat jen na stát: kdo chce v důchodu opravdu solidní příjem, musí si investovat bokem.
"French pensioners now have higher incomes than working-age adults" - extraordinary
— Stefan Schubert (@StefanFSchubert) September 13, 2025
By @jburnmurdoch pic.twitter.com/rva5BEK5JJ
Přirážka za riziko
Zajímavý komentář napsal pro Forbes Martin Mašát, který se zamýšlí nad tím, proč jsou investoři u státních dluhopisů extrémně opatrní. Výnosy dlouhodobých bondů ve vyspělých zemích se dostaly na mnohaletá maxima: třicetileté britské dluhopisy vystoupaly až na 5,7 %, americké atakovaly 5 %, podobně si vede také Japonsko a Německo.
Důvodem je vyšší riziková prémie (term premium) – tedy příplatek, který investoři chtějí za nejistotu spojenou s inflací, deficitem nebo geopolitikou. Zajímavé je, že dlouhé výnosy rostou, i když centrální banky už sazby snižují. Jinými slovy, delší konec trhu dnes víc ovlivňuje nervozita investorů než samotná politika centrálních bank.
Dopady jsou dalekosáhlé: dražší fixní hypotéky, vyšší náklady na obsluhu státního dluhu a zhoršený přístup firem ke kapitálu. V Česku je dluhová služba momentálně kolem 100 miliard korun (před pár lety to bylo jen 20 miliard), ale zatím nás chrání relativně nízké zadlužení: přibližně 43 % HDP. Pokud by ale státy musely dlouhodobě platit vyšší úroky, promítne se to nejen do rozpočtů, ale i do firemního financování. A přesně proto Mašát upozorňuje, že vyšší přirážka za riziko na státních dluhopisech se dříve či později přenese i na korporátní emise – firmy budou muset nabídnout ještě vyšší výnosy, aby investory přesvědčily k nákupu.
Síla slova „PROČ?“
Na webu Financial Advisors se nedávno objevil článek o tom, jakou moc má prosté slovo proč. Myšlenka vychází z knihy Start with Why (Simon Sinek) a také z knihy The Behavioral Investor od Daniela Crosbyho, kde se odkazuje na slavné dílo Viktora Frankla Man’s Search for Meaning. Frankl, který přežil holokaust, v ní popisuje, že to nejdůležitější, co člověka drží při životě, je právě důvod, proč žít.
A jak to souvisí s osobními financemi? Úplně jednoduše. Pokud víte, proč investujete nebo proč šetříte, vydržíte to dělat i ve chvílích, kdy se trhy propadají a spousta lidí by všechno prodala. Mít silné proč vám pomůže nakumulovat peníze rychleji, držet se plánu a pokračovat i tehdy, když to není snadné. Možná to nezní jako žádná převratná novinka, ale připomenout si to jednou za čas stojí za to.
Otázky a odpovědi
Rozbité prasátko pravidelně odpovídá i na otázky čtenářů – ať už se týkají portfolia, daní nebo osobních financí. Pokud vás zajímá, co padlo tentokrát, pusťte si celé video z investiční rychlovky.
Z tohoto týdne plyne jednoduché ponaučení: nevěřte zkratkám. ETF nejsou démon, inflace nemá jediného viníka a vyšší výnosy dluhopisů nejsou zadarmo. Nejlepší, co můžete udělat, je držet se své strategie a nenechat se zviklat krátkodobým šumem.
Pokračujte ve čtení!
