K
oncentrace na trzích je prý příliš vysoká a představuje hrozbu pro investory. Až se bude blížit prasknutí bubliny, všichni to včas poznáme. A těm největším propadům se přece dokážeme vyhnout.
Co mají tato tvrzení společného? Vycházejí z chybných předpokladů!
Právě na ně se podíváme v novém Investičním týdeníku. Tak jdeme na to.
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Investiční týdeník #102
Časovat trhy? Stále se to nevyplácí
Myšlenka, že stačí vynechat pár nejhorších dnů na trhu a výnosy dramaticky vzrostou, zní lákavě. Analýza Morningstar skutečně ukazuje, že kombinace vyhnutí se propadům a zachycení nejlepších dnů by vedla k výrazně lepším výsledkům. Jde ale spíš o zajímavé analytické cvičení než o reálně proveditelnou strategii.
Problém je v tom, že nejlepší a nejhorší dny na trzích se často objevují ve stejných obdobích. Trhy mají tendenci reagovat ve shlucích: po negativních zprávách přichází prudké růsty a naopak. Pokud se snažíte „utéct“ před poklesy, velmi pravděpodobně přijdete i o část nejlepších dní, které mají na dlouhodobý výnos zásadní vliv.
Podobný závěr potvrzuje i Cliff Asness z AQR Capital Management, který ukazuje, že systematické časování trhu se v praxi téměř nikomu nedaří. V konečném důsledku tak zůstává nejrozumnější strategií to nejtěžší: vydržet, neřešit propady i růsty a nesnažit se odhadovat, kdy přijde ten správný okamžik.
Schopnost, potřeba a ochota riskovat
V době, kdy jsou trhy rozkolísané, dává smysl vrátit se k úplným základům. Larry Swedroe dlouhodobě upozorňuje, že správné nastavení portfolia stojí na třech klíčových parametrech, které by si měl ujasnit každý investor.
Prvním je schopnost nést riziko. Ta vychází z vaší finanční situace. Pokud máte vysoké příjmy, rezervy nebo větší majetek, můžete si dovolit podstoupit větší riziko nebo vyčlenit část portfolia na spekulativnější investice. Menší investor si podobné „experimenty“ mnohdy dovolit nemůže.
Druhým faktorem je ochota riskovat. Tedy čistě psychologická rovina. Jak zvládáte propady? Dokážete zůstat v klidu, když trhy padají o desítky procent, nebo vás volatilita nutí k unáhleným rozhodnutím?
A třetím, často opomíjeným parametrem, je potřeba riskovat. Ta vychází z vašeho finančního plánu. Kolik peněz chcete mít a za jak dlouho? Odpověď na tuto otázku určuje, jaké výnosy potřebujete, a tedy i kolik rizika musíte podstoupit, abyste se ke svému cíli přiblížili.
Teprve kombinace těchto tří faktorů dává smysluplný rámec pro nastavení portfolia. Bez nich je jakákoli investiční strategie spíš náhodná než promyšlená.
Tip Rozbitého prasátka:
Glosy Jakuba Dvořáka vycházejí také v deníku Hospodářské noviny. Přehled všech dosud publikovaných textů najdete zde.
Jaká je vaše investiční filozofie?
Každý investor dříve nebo později narazí na otázku, na kterou neexistuje univerzální odpověď: podle čeho vlastně investuji? Aswath Damodaran ve svém novém článku připomíná, že investování není jen o číslech, ale především o přesvědčení, přístupu a vlastním „kompasu“, podle kterého se rozhodujeme.
Různí investoři dochází ke zcela odlišným závěrům. Někdo věří v aktivní trading, jiný v hodnotové investování, další v pasivní přístup. Rozbité prasátko dlouhodobě stojí na straně pasivního investování, což ale neznamená, že jiné přístupy nemohou fungovat – jen vycházejí z jiných předpokladů.
Damodaran zároveň připomíná několik nepříjemných pravd. Konzistentně porážet trh je extrémně náročné a jen málokdo dokáže rozlišit, zda jeho úspěch pramení ze schopností, nebo ze štěstí. Navíc i mezi úspěšnými investory vede k výsledkům mnoho různých cest. Každý se pohybuje v jiném prostředí, má jiné informace, jiné konkurenční výhody a jiné příležitosti. Replikovat jejich úspěch proto není tak jednoduché, jak se může zdát.
Právě proto dává smysl nehledat jedinou správnou strategii, ale spíš si ujasnit vlastní investiční filozofii. Trh je dostatečně velký na to, aby v něm vedle sebe mohly fungovat různé přístupy. Důležité je, aby ten váš dával smysl vám – a dokázali jste se ho držet i ve chvílích, kdy se mu zrovna nedaří.
Je vysoká koncentrace indexu S&P 500 problém?
S&P 500 letos nezačíná v úplně nejlepší kondici. Index si od začátku roku odepsal ke konci března zhruba 5 %, a doplácí tak na pokračující konflikt v Íránu.
Pokles amerických akcií není v souvislosti s konfliktem asi příliš velkým překvapením. Zajímavější je spíš to, kdo za propad může.
Dosavadní akciovou smetánku „Velkolepou sedmičku” (z angl. Magnificent 7) bychom mohli letos překřtít na Osm hrozných (Hateful 8), protože k akciím Apple, Nvidia, Microsoft, Amazon, Alphabet, Meta a Tesla se připojil ještě Oracle. Těchto osm firem se letos postaralo o 85 % dosavadního poklesu indexu a ubralo mu zhruba 576 bodů. Zbývajících přibližně 490 firem naopak v součtu přidalo asi 100 bodů.
Obavy z koncentrace na amerických trzích se mluví už několik let.
Faktem je, že podíl deseti největších firem na celkové tržní kapitalizaci indexu S&P 500 je nejvyšší v historii, vyšší než v době dotcom bubliny i před propuknutím Velké hospodářské krize. Výkonnost indexu z kraje roku a distribuce přínosů jednotlivých akcií jsou dobrou připomínkou toho, jaké dopady koncentrace může pro investory mít.
Je vysoká koncentrace důvod opustit USA a hledat jinou investiční strategii? Nemyslím si.
Únik do konzervativnějších investic či jiných tříd aktiv typu private equity sice zní sofistikovaně, takové úprky ale mívají nevalné výsledky. Analýza „The Fallacy of Concentration” totiž ukazuje dvě důležité věci:
Za prvé: koncentrace je na trzích mnohem běžnější, než si většina investorů myslí.
A za druhé: sama o sobě nám o budoucích výnosech neříká prakticky nic.
Dynamická strategie, která mechanicky snižuje expozici na akciový index v době jeho vysoké koncentrace, by investorům vygenerovala výrazně méně zisků než jednoduchá buy and hold strategie.
Valuace, nikoliv koncentrace, zůstává hlavním směrodatným (ale zdaleka ne perfektním) indikátorem budoucího vývoje akciového indexu. A ty jsou v USA už dlouhodobě zvýšené.
Pro dlouhodobého investora zůstává nejlepší strategií nedělat vůbec nic.
Tím ale nekončíme. V nové epizodě Investičního týdeníku se podíváme na aktuální dění na trzích, připomeneme si, proč na valuacích (opět) záleží, a rozebereme i vývoj úrokových sazeb a inflace.
Máte se rozhodně na co těšit!
Pokračujte ve čtení!
