K
apitálové trhy jsou kvůli geopolitickému napětí znovu jako na houpačce. Výkyvy ale samy o sobě nejsou to nejdůležitější. Mnohem podstatnější je pochopit, kdy jde o běžnou volatilitu a kdy o skutečný šok, který může mít konkrétní dopad na portfolio.
Znovu se tak potvrzuje, že některé „bezpečné“ nebo „sofistikované“ investiční přístupy mají dost nejisté základy. Týká se to private equity, které může vytvářet iluzi stability, ale i příběhů firem, u nichž se důvěra dokáže velmi rychle rozpadnout. A stejně tak i zdánlivě levného investování, které ve výsledku levné vůbec být nemusí.
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Investiční týdeník #101
Geopolitika jako investiční faktor
Geopolitická rizika bývají často vnímána jako obtížně uchopitelná a špatně kvantifikovatelná. CFA Institute ukazuje, že i k nim lze přistupovat systematicky.
Základem je vyhodnocení, zda aktuální dění skutečně představuje výjimečný šok, nebo jen běžnou volatilitu. Pokud ano, lze tento šok převést do konkrétního dopadu na portfolio: jednotlivé sektory mají rozdílnou citlivost na geopolitické napětí. Díky tomu je možné identifikovat, kde je portfolio strukturálně zranitelné a kde naopak odolnější, a tyto efekty vyjádřit i kvantitativně, například v bazických bodech očekávaného dopadu.
Následně se analýza doplňuje o interpretaci, která propojuje konkrétní události s ekonomickými kanály a jednotlivými pozicemi v portfoliu. Výsledkem je přehledný a obhajitelný rámec, který umožňuje geopolitiku zahrnout do řízení rizika stejně jako jiné makroekonomické faktory.
Problém se soukromými trhy
Ben Felix ve svém novém videu poměrně jasně ukazuje, že kolem private equity existuje spousta polopravd.
Velká část argumentů stojí na tom, že private equity nabízí vyšší výnosy a nižší volatilitu. Jenže právě ona „nižší volatilita“ je dost problematická. Není to nutně známka menšího rizika, ale spíš důsledek toho, že se aktiva neoceňují průběžně a výkyvy nejsou tak vidět. To pak vytváří iluzi stability, která může být dost zavádějící.
V českém prostředí je problém i to, že se tyto produkty postupně dostávají k retailovým investorům. Často dokonce i do dlouhodobých investičních produktů.
Pro investora to znamená nepříjemnou kombinaci složitosti, nízké transparentnosti a omezené kontroly nad tím, co vlastně drží.
A právě to si zaslouží velkou opatrnost – i přesto, že na papíře může private equity vypadat velmi atraktivně.
Tip Rozbitého prasátka:
Glosy Jakuba Dvořáka vycházejí také v deníku Hospodářské noviny. Přehled všech dosud publikovaných textů najdete zde.
Ztráta důvěry
Na trzích se čas od času objeví momenty, které připomenou jednu nepříjemnou pravdu: důvěra je křehká a její ztráta bolí. Aktuálně je to vidět třeba na příběhu CSG. Firma vstupovala na burzu s velkými očekáváními a silným příběhem, na který jsme ostatně upozorňovali už při IPO. Jenže realita je teď výrazně střízlivější – akcie odepsala zhruba 20 % a do hry vstupují i interní problémy. Minoritní akcionář Petr Kratochvíl požaduje vyplacení, jehož rozsah může být pro firmu velmi náročný, a otevírá se otázka, jak celou situaci vůbec řešit.
A nejde jen o jeden izolovaný případ. Podobné rozčarování je vidět i u technologických gigantů. Meta postupně ustupuje od své ambice kolem metaverse, do které nalila obrovské prostředky, ale očekávaný zájem uživatelů se nedostavil. Výsledkem je přehodnocení strategie a tichý ústup z projektu, který měl definovat budoucnost internetu.
Společný jmenovatel je přitom stejný: velká očekávání, silné příběhy a následná konfrontace s realitou.
Zadarmo je drahé
„Zadarmo“ u brokerů často znamená jen jinak zabalený poplatek. Výborně to rozebírá analýza na Banker on Wheels, která ukazuje, že nulové komise jsou často vykoupené horší cenou obchodu. Místo přímého poplatku totiž platíte spread: rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou.
U brokerů s „free tradingem“ bývá tento spread širší a méně transparentní, takže zejména při větších objemech nebo častějším obchodování můžete ve výsledku zaplatit víc než u klasického brokera s jasným poplatkem.
Historicky to souviselo s PFOF (payment for order flow), kdy broker posílal vaše pokyny konkrétnímu market makerovi a inkasoval provizi. EU tento model od roku 2026 zakazuje, ale trh už si našel kličku – vznikají systémy typu „single market maker“, kde broker obchod nejen zprostředkuje, ale zároveň kontroluje prostředí, ve kterém se realizuje.
Na papíře jde o konkurenční trh, v praxi ale často chybí skutečná cenová soutěž. Podobné principy najdeme i u některých evropských brokerů typu Degiro, kteří využívají například platformy typu Tradegate. Pointa je jednoduchá: nízké nebo nulové poplatky ještě neznamenají levné investování.
Tím ale nekončíme. V nové epizodě Investičního týdeníku se podíváme na to, co se děje pod povrchem trhů.
Probereme rostoucí výnosy dluhopisů, rizika „investorů z TikToku“ i drahé bydlení v Praze. Přidáme také graf týdne, který vám možná změní pohled na energetiku.
Máte se rozhodně na co těšit!
Pokračujte ve čtení!
