Kupte si akcie dobrých firem a máte klid. Zní to podezřele, že? Jenže právě tahle „banální“ rada se v posledních letech proměnila v jedno z nejžhavějších témat investování: faktor kvality. Co to ale vlastně znamená, proč ho vědci a investiční profíci vysvětlují pokaždé trochu jinak a hlavně: jak z něj můžete těžit i vy ve svém portfoliu?
Tajemství faktoru kvality
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Co je to faktor kvality?
Zjednodušeně řečeno: faktor kvality znamená, že akcie kvalitních firem mají v průměru lepší výsledky než akcie těch nekvalitních.
Kvalitní firmy se vyznačují tím, že:
- mají stabilní a vysokou ziskovost,
- dokážou efektivně využívat svůj kapitál,
- neženou se do dluhů,
- investují rozumně a spíše konzervativně,
- jejich účetnictví není „nafouknuté“ účelovými položkami.
Investiční společnost AQR to vysvětluje jednoduše: investor vsadí na kvalitu a vyhne se „odpadu“. V praxi to znamená nakoupit akcie firem, které jsou zdravé a dobře fungují, a naopak se zbavit (nebo dokonce sázet na pokles) těch, které jsou slabé a problémové.
Kvalita, kterou nikdo neumí přesně popsat
Na rozdíl od faktorů jako value nebo momentum nemá kvalita jednu jasnou definici. MSCI ji počítá jinak než S&P a akademici mluví zase o „profitabilitě“ nebo „konzervativních investicích“. Problém je i v tom, že logicky by kvalitní firmy měly být méně rizikové, a tedy vydělávat míň. Jenže data ukazují pravý opak: kvalitní firmy si dlouhodobě vedou líp.
Jak to vysvětlit? Nabízejí se dvě možné teorie.
Podle té první, behaviorální, investoři často ignorují nudné, ale stabilně ziskové firmy. Místo toho se nechají strhnout lákavými příběhy o raketovém růstu.
Druhá teorie, takzvaná omezená arbitráž, říká, že i když si někdo této chyby všimne, většinou nemá jednoduchý ani levný způsob, jak ji využít. A proto anomálie přetrvává.
Akademické kořeny faktoru kvality
Faktor kvality nestojí na vzduchu, ale má pevné akademické základy. Výzkumy ukázaly dva hlavní pilíře, které se dnes objevují i ve známém Fama–French pětifaktorovém modelu.
Prvním je profitabilita: Robert Novy-Marx už v roce 2013 dokázal, že firmy s vysokou ziskovostí dlouhodobě překonávají ty slabší. Zjednodušeně řečeno: kdo umí hodně vydělat na tom, co už má, vede si lépe.
Druhým pilířem jsou investice: Eugene Fama a Kenneth French v roce 2015 zjistili, že společnosti, které příliš agresivně investují a nafukují svá aktiva, mívají horší výsledky než ty, které se rozšiřují pomaleji a rozumněji.
A aby toho nebylo málo, přidejme ještě účetní kvalitu. Už v roce 1996 Richard Sloan ukázal, že firmy s přikrášleným účetnictvím a nafouknutými položkami dopadají hůř než ty, jejichž zisky stojí na reálných penězích.
Jak kvalitu měří indexy?
Každý index si pod „kvalitou“ představuje trochu něco jiného. MSCI Quality kouká na to, jak dobře firmy vydělávají (ROE), jestli jsou jejich zisky stabilní a kolik mají dluhů. Výsledkem je hodně široký index, který často připomíná velké americké růstové firmy typu Apple nebo Microsoft.
S&P 500 Quality je naopak přísnější, z celého S&P 500 vybírá jen stovku nejlepších firem. Kromě ziskovosti sleduje i to, jestli si firmy moc „nevymýšlí“ v účetnictví a jak velkou mají páku. V praxi tak jde o koncentrovanější výběr těch úplně top hráčů.
Funguje kvalita dlouhodobě?
Data ukazují, že ano! Takzvaná „prémie za kvalitu“ je doložená už od 30. let v USA a najdeme ho i na dalších trzích. Nezáleží na tom, jestli se díváme na Evropu nebo rozvíjející se trhy, velké giganty nebo malé firmy – funguje to všude!
Navíc je robustní: ať už ji změříte jakýmkoli způsobem, pozitivní efekt se objevuje znovu a znovu. A co víc: metriky kvality se mění pomalu, takže obchodování není drahé a investice do kvality bývají relativně levné na správu.
Slabiny, na které nesmíme zapomenout
Faktor kvality má svoje mouchy. Především nemá jasnou definici a každý ho měří trochu jinak. Často se navíc překrývá s jinými faktory, takže nejde o žádný sedmý div světa. Do hry vstupuje i marketing – spousta „quality ETF“ jsou ve skutečnosti jen koše obřích amerických růstových akcií.
Další slabinou je vyšší valuace: kvalitní firmy bývají dražší, a tak jejich prémie v některých obdobích mizí. A nakonec komoditizace: čím víc investorů začne kvalitu slepě nakupovat, tím slabší může její efekt být.
Jak na kvalitu v praxi
Chcete kvalitu dostat do svého portfolia? Možností je hned několik. Nejjednodušší je sáhnout po ETF zaměřených přímo na kvalitu, třeba iShares MSCI World Quality Factor (ISIN: IE00BP3QZ601) nebo iShares Edge S&P 500 Quality (ISIN: IE00BL25JL35).
Další cestou jsou širší multifaktorové fondy, které kombinují víc přístupů najednou: třeba Dimensional nebo Avantis mixují value, velikost i profitabilitu. A pokud chcete jít vlastní cestou, můžete zkusit výběr jednotlivých akcií. V takovém případě sledujte ukazatele jako návratnost vlastního kapitálu (ROE), stabilní cash flow a nízký dluh. Jen pozor – stock picking je disciplína, ve které se i profíci často spálí, takže to není pro každého!
Faktor kvality je tak trochu záhadný: nejde o jasně definovaný samostatný faktor, ale spíš o praktickou kombinaci ziskovosti a konzervativních investic. Přesto data ukazují, že funguje dlouhodobě a napříč trhy. Pokud hledáte stabilnější cestu k vyšším výnosům, může být kvalita užitečným kořením v portfoliu, ideálně pak v kombinaci s faktorem value.
Pokračujte ve čtení!
