S
camy, letadla, ale i pofidérní ETFka. Připadá mi, že nástrah, jak při investování přijít o peníze, je čím dál víc. Na některé z nich si v téhle epizodě posvítíme.
Dnešní Investiční rychlovku ale začneme něčím mnohem pozitivnějším. Velká investiční událost se totiž odehrává přímo v českém rybníčku. Zbrojař Strnad se svou firmou Czechoslovak Group míří na burzu.
Investování je rizikové a může vést ke ztrátě kapitálu. Některé odkazy v článku mohou být předmětem affiliate marketingu. Přečtěte si, jak Rozbité prasátko vydělává peníze!
Investiční týdeník #93
Strnad míří na burzu
Leden ještě ani neskončil a už se rýsuje kandidát na investiční příběh roku alespoň z pohledu českých investorů. Zbrojní skupina CSG Michala Strnada totiž potvrdila, že už v pátek 23. ledna míří na burzu a plánuje nabídnout nové akcie za 750 milionů eur. Zároveň prodá i část vlastního podílu (kolik přesně zatím Strnad neuvedl) – a protože je Strnad zatím jediným akcionářem, půjde čistě o akcie z jeho kapsy.
Celkový objem IPO by se tak mohl vyšplhat až na 3 až 4 miliardy eur, s potenciálním oceněním CSG kolem 30 miliard eur, což by firmu mohlo katapultovat nad ČEZ a možná i rovnou do indexu STOXX Europe 600.
Ačkoliv je to bez debat skvělý český byznysový příběh, pro běžné investory nemusí jít automaticky o stejně atraktivní investiční příležitost. U primárních úpisů totiž často platí, že největší zisky vznikají ještě předtím, než se k nim retail vůbec dostane. Přednost mají institucionální investoři a klienti bank, které emisi koordinují, takže typický „IPO pop“ (první cenový skok po zahájení obchodování) často inkasují právě ti, kdo se dostali do úpisu.
Navíc pokud je kolem IPO velké nadšení a mediální pozornost, bývá už v ceně přepálený optimismus. Investoři si do firmy projektují vlastní očekávání typu „nový Apple“, takže akcie může být relativně nadhodnocená. A statisticky navíc mnoho IPO v horizontu pěti až deseti let zaostává za tržními benchmarky. Výjimkou bývají firmy se stabilním business modelem a vysokou ziskovostí – což je přesně profil, který CSG splňuje – i tak ale dává smysl přistoupit k tomuto IPO spíš konzervativně: ne proto, že by šlo o nekvalitní firmu, ale protože u nových emisí investoři často přeceňují příběh a krátkodobá očekávání a podceňují čas, který je potřeba k tomu, aby se ambice firmy reálně propsaly do dlouhodobé výkonnosti akcie.
Dluhopisový bizár pokračuje
Dluhopisový bizár pokračuje a obnažuje smutný stav části českého trhu s firemními dluhopisy. Řada emisí totiž nevzniká proto, aby firmy financovaly rozvoj podnikání, ale jednoduše proto, aby se zaplatily starší dluhopisy novými penězi. Forbes to popisuje na případu firmy Wood Seeds, která měla za sebou desítky emisí a značná část vybraných prostředků šla na samotnou obsluhu dluhu.
V praxi tak vzniká absurdní prostředí, kde se opakovaně nabalují další a další dluhopisy. Kapitál se do nich často přelévá přes poradce nebo agresivní marketing, který z dluhopisů dělá „bezpečnou“ investici.
I proto Ministerstvo financí už před lety přišlo s nástrojem Scorecard korporátních dluhopisů, který má drobným investorům pomoct rychle posoudit kvalitu emise. Problém je, že bez finanční gramotnosti a schopnosti číst výkazy může být i takové scorecard pro mnoho lidí složité. Samotná iniciativa je rozhodně krok správným směrem a důležitý signál, že na trhu je něco dlouhodobě špatně.
ETF balast
Ani ETF fondy se už v dnešní době nevyhnou kritice! S tím, jak počet ETF fondů neustále roste, přibývá i produktů, které jsou zbytečně složité, úzce zaměřené, nákladné nebo vznikají spíš kvůli marketingu než kvůli skutečné investiční potřebě.
Právě tomuhle fenoménu se věnuje podcast Rational Reminder, který upozorňuje, že rostoucí konkurence na trhu vede i k tvorbě „niche“ ETF, od kterých by měl běžný dlouhodobý investor raději dát ruce pryč. V USA už navíc počet ETF překonal počet jednotlivých amerických akcií, což dobře ukazuje, jak masivní je tlak na další a další nové emise.
Vedle klasických indexových fondů se rozjíždí také trend jednoaktivových ETF. Často jsou instrumenty postaveny na pákových nebo opčních strategiích, které s jednoduchým pasivním investováním nemají moc společného.
A podobný vývoj je vidět i v Evropě, kde ETF rychle přibývají včetně aktivně spravovaných variant. Poučení je jednoduché. To, že někdo investuje do ETF, ještě neznamená, že investuje dobře – i mezi ETF dnes existuje spousta „balastu“, který může být pro dlouhodobého investora spíš rizikem než přínosem.
Když Praha stojí jako Miami
Ekonom Jaroslav Šura sdílel žebříček nejdražších měst na světě. Praha se objevuje na 33. místě a cena za metr čtvereční se v grafu pohybuje kolem 10 tisíc dolarů.
— Jaroslav Šura (@jarsura) January 15, 2026
Metodiku i samotný sběr dat by šlo určitě zpochybnit, ale podstatnější je, že žebříček vůbec nezohledňuje kupní sílu obyvatel, která by Prahu v podobném srovnání mohla posunout ještě výš.
V podobném duchu pak Šimon Svatoš ukazuje na konkrétních příkladech, že pražské ceny už nejsou „východoevropské“, ale často se přibližují Západu. Srovnává třeba cenu 2kk na Smíchově s bytem v Miami (Brickell), nebo pak porovnání Prahy s Gran Canarií, kde se za podobné peníze dá pořídit výrazně jiný typ bydlení (a často i úplně jiný životní styl).
Brickell Miami vs Prague apartment.
— Šimon Svatoš (@SimonSvatos1) January 12, 2026
Almost the same price. Yes I know HOA etc but Prague prices are unacceptable at this point pic.twitter.com/qyZdeRcbM5
A z příjemného srovnání je během pár vteřin nepříjemné vystřízlivění.
Chcete vědět, co dalšího teď stojí za pozornost? V nové epizodě Investičního týdeníku rozebíráme také ETF navázané na pražskou burzu a krátce zabrousíme i do světa sportovního sázení.
Pokračujte ve čtení!
