No tak přesně pro takové jedince hnutí FIRE není to pravé ořechové. Každý jsme strůjci svého osudu a je jen na nás, jak život prožijeme. Lidé mají mnohem více ve zvyku hledat důvody, proč něco nejde než se snažit najít řešení. A i když to zní jako klišé – když se chce, jde všechno.

Díky za komentář a zajímavou perspektivu! Je to přesně ten úhel pohledu, kterého jsem se snažil článkem dosáhnout. Finanční nezávislost je jedna věc, ale pro každého bude mít trochu jiný rozměr a parametry, a koneckonců i cesty se mohou dosti lišit, nehledě na to, že i možnosti a výchozí situaci budou mít všichni jinou. Nicméně už jen ta myšlenka mít ve 45 letech dostatek prostředků na to, aby člověk mohl chodit do práce jen na půl úvazku a zbytek času trávit s rodinou, je velmi povzbudivá. Takže ať všichni zvolí přístup, jaký bude vyhovovat právě jim. A to je v pořádku.

Ahoj Lukáši, díky za komentář! Cesta za finanční nezávislostí není jednoznačně nalajnovanou záležitostí a jak sám píšeš, existují v životě věci, na které je za normální situace prakticky nemožné našetřit. Mezi ty se řadí třeba vlastní nemovitost, o automobilu bych asi také polemizoval.
Na druhou stranu je třeba si být vědom, že právě dluh nás od definitivní finanční nezávislosti oddaluje, protože jak bychom se mohli stát nezávislými, jestliže nás dluh nějakým způsobem svazuje a třeba nám zabraňuje do předčasného důchodu odejít? Každý pravidelný výdaj je pak nezbytně nutné z pasivních příjmů nebo investic pokrýt. Proto si myslím, že zbavit se dluhů (ať už jsou za cokoliv), je zkrátka nezbytným předpokladem k absolutní finanční nezávislosti. Nicméně mít vlastní nemovitost není vůbec od věci, protože ve chvíli, kdy dojde k jejímu konečnému splacení, ti v podstatě příliš mnoho životních nákladů nezbývá 🙂

Díky za další inspirativní článek. Všechny argumenty co tady kladete mají svou váhu a je na každém, aby si našel to svoje… Asi bude nejlepší taková ta střední cesta.
Každopádně se shodneme, že člověk aby nezakrněl, potřebuje se rozvíjet a růst ve všech ohledech.. Sám jsem po studiu řešil jen práci. Kolem třicítky se ve mě něco zlomilo a uvědomil jsem, že žiju špatně 🙂 Takže se od té doby všemožně vzdělávám, nejen finančně/investování, ale chce to růst obecným osobním rozvojem ve všech směrech, zkoušet nové věci, vzdělávat se. I malý posun každý den dá za čas obrovský výsledek…
Dneska mě zpětně trochu mrzí, že jsem s tím nezačal už mnohem dříve… ale jak se říká, že nikdy není pozdě začít a raději začít později než vůbec.

Dobrý den, díky za komentář a za body k zamyšlení! Každý má na věc svůj názor a tak by to mělo být. V žádném případě vám nic nebudu rozmlouvat, ale na každou připomínku lze hledět i z druhé strany mince.

1.) V tom naprosto souhlasím, peníze teď mají mnohem větší hodnotu než peníze zítra. Potřebuji ale všechny peníze? Co s tím, co nezbytně nepotřebuji? Raději utratit? Nebo se poohlédnout po nástrojích, které z dnešních peněz dokážou udělat víc peněz zítra?

Z mého hlediska není finanční nezávislost pouze o tom, vydělat spoustu peněz a odejít ve 40 do předčasného důchodu. Pro někoho to tak být může, ale pro jiné to může představovat třeba 4000 Kč měsíčně na přilepšenou, pro někoho zase možnost věnovat se tomu, co dotyčného opravdu baví a nemusí se při tom příliš ohlížet na peníze. Není jen jedna cesta, kterou by všichni museli jít. Jestliže se někdo rozhodne šetřit tolik, že mu kvůli jeho rozhodnutí ujíždí zcela život, něco je špatně!

Jde o to, žít život v rozumné míře, kterou si mohu domluvit, ale být si vědom, že není jen TEĎ, ale velmi pravděpodobně bude i ZÍTRA.

2.) Šance, že se dožijeme stáří, je každý rok čím dál vyšší a nevidím žádnou reálnou hrozbu, která by to měla změnit (i přes koronavirus). Třeba se mýlím, ale z povahy věci jsem raději připravený. Třeba dojde k tragédii a stáří se opravdu nedožiju. Pak mi celá cesta za penězi a lepší budoucností stejně může být ukradena. Co když se tak ale nestane? Co potom? Co když se zítřka dožiju?

3.) Pravda, ale souvisí to s předchozí odpovědí. Je lepší čekat, nic pro budoucnost nedělat a pak zjistit, že jste se mýlil? Svět se mění, ale lidí zůstávají víceméně stále stejní. Předchozí generace měly často mnohem horší vyhlídky než my v době, která je bez debat nejlepší pro největší množství lidí v historii lidstva (ačkoliv stále ne ideální). To už ale zacházím hodně daleko.

Naprosto s vámi souhlasím ohledně toho, že v mládí by si neměli lidé odpírat. Pokud má někdo takový pocit, něco je špatně. Má to ale hranice. Ze všech stran se na nás chrlí, že musíme mít všichni všechno a hned. A pokud se o něco finanční nezávislost snaží, tak je to právě oproštění od takového bezmyšlenkovitého konzumu a vybízí ke stanovení priorit, jakémusi minimalismu. S tím souvisí i právě kladení důrazu na věci, které nám jsou nejdražší, jako je rodina nebo přátelé.

Na co se snažím apelovat je fakt, že jsou způsoby, jak z života vyždímat víc aniž by to bylo na úkor dneška. Jsem přesvědčen, že většina lidí by byla schopna měsíčně ušetřit alespoň 10 % příjmů, spousta i mnohem víc. No a to je dostatečně velká částka, která může udělat velký rozdíl v životní kvalitě ne za 30 let, ale třeba už za 3 roky. A to v mých očích za trochu plánování rozhodně stojí.

Život je dlouhá cesta a je důležité být si alespoň vědom toho, že existují i další způsoby jeho průchodem. Finanční nezávislost a cokoliv s ní spjato (podnikání, investování, vyšší úspory ale i třeba sebevzdělávání) je jedním z nich a rozhodně stojí za to jí sdílet se světem.

Děkuji za komentář a ať se daří!

Přesně tak. Ono se furt omílá, že je potřeba odkládat peníze a že za 40 nebo 50 let se „něco něco, bla bla bla“ …
Jenže je tady několik bodů:

1) Mladí lidé potřebují peníze TEĎ
Proč? No protože si TEĎ musí řešit svoje bydlení. Protože TEĎ budou zakládat rodinu a manželka bude na mateřské. Protože TEĎ potřebují nový automobil, aby se mohli dopravovat do práce a vozit děti. Nebo třeba protože TEĎ chtějí jet na dovolenou, aby z toho života vůbec něco měli a dokud jsou mladí. Což je začátek druhého bodu.

2) Dožijeme se vůbec stáří? Pokud ano, při jaké kvalitě života?
Jistě, peníze se hodí vždy, o tom nikdo nepochybuje. Ale co krom základních potřeb člověk potřebuje/chce ve stáří, kdy spousta lidí už trpí mnoha různými nemocemi, špatně se pohybují nebo jsou dokonce imobilní úplně či snad už dávno po smrti? Život ve stáří nezačíná, ale končí. Takové ty představy, jak člověk na stáří cestuje po světě apod., ty jsou podle mě zcela liché. Podle mě pokud člověk bude mít nějaké peníze ve stáří, tak stejně budou sloužit jen jako něco, o co se budou moct porvat pozůstalí. Děkuji, ale osobně nemám zájem.

3) Nevyzpytatelnost lidského konání a celého světa obecně
Je těžké predikovat pár dní dopředu, natož takových 50 let. Nedávná pandemie Covid budiž čerstvým příkladem. Ona se už dokonce šířila v Číně, ale nikdo ani ve snu netušil, že se rozšíří po celém světě i k nám, natož to predikovat ještě dříve … Je to teprve 30 let od takových událostí jako „Sametová revoluce“ a změna režimu a my chceme predikovat 50 let? Peníze, jak je známe dnes, ani nemusí existovat. Dnes se všude protlačují třeba ty kryptoměny apod. Navíc všude je ohromná předluženost, která může nakonec vyústit v hyperinflaci, která zničí měnu či měny prakticky téměř ze dne na den. Nastane toho mnoho a něco může mít katastrofální dopady.

Je toho daleko více, ale myslím si, že je zbytečné to tady psát jako komentář. Každopádně já osobně neuznávám teorii, že teď v mládí má člověk všechno omezit a vše si odříct. Naopak, život máme jen jeden a já chci normálně a spokojeně s rodinou žít, protože nikdo nevíme, který den je pro nás poslední. Zbývají nám peníze, to ano, ale nenecháváme se jimi zkrátka řídit. Chceme mít pěkný život a když chceme, tak si zajdeme do kavárny, na palačinky, do restaurace, výlet … cokoliv. Neodepíráme si v životě radost.

Jen bych k tomu měl jednu poznámku… Přece jen dosažení finanční nezávislosti je, dá se říct, životní událost, kterou neděláme každý den… Tím pádem by se mělo pracovat hlavně s konkrétními čísly…

Jak jsi sám psal, pro jednoduchost nebude brána daň z příjmu, ale ani sociální a zdravotní pojištění… Každopádně to je ve finále jedno, protože se bere v úvahu částka jako 👉 ČÍSLO👈, kterou (‼️TEĎ‼️) každý rok potřebuji na ,,svůj provoz“…

Zkrátka, pokud si teď spočítám, že 400k jsou 4 % z 10 milionů, za 28 let, při inflaci 2,185 už budu potřebovat částku 👉18 316 403 Kč👈 ( = 732 656 Kč, což jsou 4 %).

✴️Ač nekuřák, baví mě dávat příklad na kartonu cigaret… Pokud si teď koupím karton za 1 000 Kč (10 krabiček), tak za 28 let na ten samý karton budu potřebovat už 1 832 Kč (vycházím z výše uvedené inflace)… Pokud do trafiky dovalím s tisícovkou, odnesu si krabiček 5….✴️

A to neberu v potaz, co se tu stalo za posledních 100 let… V žádném případě nejsem pesimista nebo neodrazuji od investování… Jen poukazuji na to, že se roky nedají vrátit… A třeba 30 let je sakra dlouhá doba, abych zjistil, že jsem si tak dlouhou dobu odtrhával od huby, abych na současnou kupní sílu peněz potřeboval ne 4 %, ale 7,3 %)…

Hold koukám na investování trošku z jiného pohledu… Ty peníze beru čistě jako ‼️ČÍSLO‼️… S nadsázkou bych řekl, že je jedno, kolik je roční úrok… ➡️Soustředit bychom se měli na reálnou částku a přibližnou kupní sílu v době, kdy za dané peníze budeme chtít fakticky nakupovat…⬅️

✴️A na úplný závěr bychom nikdy neměli při cestě k finanční nezávislosti zbytečně moc šetřit nebo si odpírat věci…✴️

Já říkám, že ⏩šetření je hledání lepší alternativy⏪… V každé oblasti existuje několik možností, jak si náklady chytře srazit (mobilní operátor, nájem, pojištění, strava, bonusy k platebním a kreditním kartám, atd.).

Většinou to stojí nějak čas a není to pro každého… Ale už to, že chcete se svým životem něco aktivně dělat z vás (nás) dělá to, že nejsme KAŽDÝ 😉 .

Tak proč si nevyjednat lepší (podpultový) tarif u operátora, přestat si platit cestovní pojištění, když je zdarma k platební kartě, přestat platit pojištění elektroniky, když je zdarma k platební kartě, proč si do jídelníčku nedat více ovoce a zeleniny (když to vyjde na kilo levněji než maso nebo pečivo a je to ještě zdravější), proč, proč, proč, …

Těch proč je strašná spousta a pokud je začneme postupně aplikovat do života, můžeme se těch 28 let (vedle nějakého dalšího paralelního investování) rozvíjet a využívat příležitostí, které nám život nabízí…

Omlouvám se za delší psaní… Ale chci ukázat, že každá mince má dvě strany a zkrátka pro spoustu z nás vypadá 10 milionů jako krásné a velké číslo… Ale za 30, 40 let to už stačit nebude…

Howgh, domluvil jsem 🙂