Ahoj Honzo, skvělá otázka, ne úplně snadná a přímočará odpověď!

Hned řeknu, že měnové riziko MÁ vliv jak na akciovou tak na dluhopisovou složku portfolia. Otázka tak spíše je, jaký je tento vliv na jednotlivé složky s ohledem na očekávání, jaké od těchto dvou tříd aktiv a jejich zařazeném do portfolií máme.

Akcie: Do akcií investujeme pro jejich dlouhodobě vysokou očekávanou návratnost, která na delších časových horizontech (desítky let) kompenzuje volatilitu plynoucí z měnového rizika. Byli by na tom čeští investoři lépe, kdyby mezi lety 1995 až cca. 2005 „hedgovali“ proti posilující koruně? Pravděpodobně ano, protože koruna posílila vůči dolaru z přibližně 33 Kč na asi 20 Kč (40 %). Na druhou stranu by pro retailové investory bylo dost těžké a hlavně drahé si dlouhodobě hedgovat kurz dolaru a koruny a růst ekonomiky a třeba i mezd v té době tyto rozdíly spíše kompenzoval. U akcií prostě chceme dlouhodobý růst a měnové riziko spíše překousneme, ačkoliv ano, riziko to stále je a posilující koruna investory bolí. Otázka pak samozřejmě je, jaký je realistický pohyb koruny na dalších 20-30 let.

Dluhopisy: Zde je situace už trochu jiná. Dluhopisy se do portfolií zařazují hlavně pro snížení volatility portfolia v době, kdy si nemůžeme dovolit velké propady (typicky ke konci investičního horizontu). Právě měnové riziko by zahraniční dluhopisy (např. v dolarech) mohlo udělat mnohonásobně volatilnější. Tak třeba od října do prosince 2023 posílila česká koruna z 23,5 Kč na 22 Kč za USD. U české dluhopisové složky by to moc nevadilo. U amerických dluhopisů by tento pohyb znamenal pokles o 6 % hodnoty (60 000 Kč na každý 1 milion Kč). Za stejné období navíc klesly americké 1y treasury dluhopisy o asi 3 %. Takže kombinace měnového rizika a poklesu hodnoty by znamenal skoro 10% propad, a to je pro dluhopisovou složku opravdu hodně. Navíc dluhopisy se dají pořídit i v Česku, tudíž se nemusí řešit měnové zajištění (které taky něco stojí). Prostě si koupím dluhopisy české. České akcie se sice koupit dají také, ale nevím, jak moc velkou expozici by člověk chtěl mít třeba u ČEZu 😀

A pak je tu ta inflace. Zde souhlasím, že kdyby se inflace utrhla ze řetězů na delší dobu, tak je mnohem lepší vlastnit aktiva ve stabilní měně (dolar, snad i euro nebo třeba švýcarský frank). V tu chvíli by totiž nejspíše docházelo k oslabování koruny a to samé, co jsem popsal výše, by platilo obráceně. Na druhou stranu by instituce byly nucené vydávat dluhopisy s vyššími úroky, které by právě inflaci měly vykompenzovat (na delším horizontu). Pointa je, že to riziko samozřejmě platí na obě strany.

Abych to shrnul – s ohledem na to, proč si dluhopisy kupujeme („stabilní“ příjem z úroků, snížení volatility portfolia, snížení korelace s akciemi), tak chceme, aby jejich výkyvy byly co nejmenší vůči měně, v které peníze chceme utrácet. Samozřejmě se na tom dá i vydělat (v případě oslabování měny a vyšší inflace u nás), ale to už je sázka na nejistotu. Proto si myslím, že pokud už někdo zvažuje dluhopisovou složku v portfoliu (třeba akcie 70:30 dluhopisy), tak rozhodně stojí za zvážení alespoň půlku té dluhopisové složky mít denominovanou v korunách pro snížení měnového rizika. Čím kratší je pak horizont, kdy peníze chceme vybrat, tím víc bychom právě měnové riziko měli brát v potaz. I kdyby byla inflace v Česku 15 % ročně, tak hypotéku, kterou si chci koupit za 2 týdny, už by to stejně příliš nezdražilo.